Šepotání | RECENZE

Název: Šepotání
Autorka: Anita Grace Howard
Nakladateltví: CooBoo
Počet stran: 413
Anotace: Od malička slyší Alyssa mluvit a šeptat brouky a kytky. Tohle "prokletí" sdílí společně se svou matkou, kterou to dostalo až do blázince. Aby ji mohla Alyssa zachránit, projde pomocí klíče a motýla z dětství skrz zrcadlo do Říše divů a nechtěně přitom stáhne i svého nejlepšího kamaráda a tajnou lásku Zacha. Alyssa zjišťuje, že je potomkem slavné Alenky Liddelové, která byla předlohou pro slavnou knihu od Lewise Carola. A aby mohla zachránit svou matku včas, musí projít celou Říší divů společně se Zachem a záhadným Morfeem.


Na knize mě zaujala nejdřív obálka, která je prostě nádherná. A pak to, že to je retteling na pohádku Alenka v Říši divů (jedna z mích nejoblíbenějších a jak jsem se dozvěděla i letos na Humbooku, tak i autorčina) což mě na ní nehorázně nalákalo. Už je to sice nějaký ten pátek co jsem ji dostala a četla, ale pořád si pamatuji všechno co v ní bylo. Taktéž na Humbooku jsem se dozvěděla, že tato série měla mít jen jeden díl (a to tento). Ale naštěstí autorka napsala další tři pokračování, za což jsem jí moc vděčná, protože tohle je má třetí nejmilovanější série (hned po Dvoru trnů a růží a Skleněném trůnu). Do doby, než jsem přečetla Šepotání jsem nevěděla co je to retteling. Vlastně jsem vůbec nevěděla, že něco takového je :D. 

Na Šepotání se mi hodně líbilo to nové zpracování Říše divů a jak ho autorka popsala v tmavších barvách, než Lewis Carol. Jak sama autorka řekla, dala do toho více temnoty. To se mi na tom taky líbí. Pak to skvělé propracování postav, Zacha jsem si oblíbila hned, Morfea jsem ze začátku moc nemusela, ale pak se mi dostal pod kůži a začínala jsem ho obdivovat a mít ráda (a teď ho jako každou postavu, která ze sebe dělá záporáka naprosto miluju💙). Alyssa je jako hlavní postava skvělá, není ukňouraná, nafoukaná ani nic podobného a nebojí se udělat něco nezákoného.
Děj byl ze začátku pomalejší, ale nebyl pomalý tak, aby jste se začali nudit. Pak (asi ve čtvrtině knihy) a já začala být trošku zmatená (proto si taky musím dát velmi brzo rereading), ať už co se týče míst nebo postav.
Ještě než to zakončím, musím zmínit, že v knize nejsou obyčejná černá písmenka, nýbrž ZELENÁ. Což je opravdu, ale opravdu super :).
Této skvělé, temné :D knize dávám  4,75🌟/5🌟.
F.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dvůr mlhy a hněvu | RECENZE

Píseň zimy | RECENZE

Madison Winslentová: svět v planetě | RECENZE