Píseň zimy | RECENZE
Název: Píseň zimy
Autorka: S. Jae Jonesová
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 389
Anotace: Liesl celé své dětství poslouchala krásné a tajemné příběhy o Králi skřetů, který vládne podzemí, o Králi duchů, který ji inspiroval ke skládání hudby. Když ale Liesl vyrostla, musela své sny o králi a skládání hudby nechat stranou a věnovat se praktičtějším věcem. Avšak když zmizí její sestra Käthe, jen Liesl ví, že ji odnesli skřeti, a vydává se do podzemní říše, aby ji zachránila a přivedla zpět. Pokud se má Käthe vrátit, musí se pro ni Liesl obětovat. Bez smrti se nemůže svět znovu zrodit, a tak Liesl nabídne králi svou ruku.
Píseň zimy je krásná, boží a dokonalá kniha. Avšak všichni/všechno má své chyby a u téhle knihy to je, nebo spíše není popis nejen hlavní postavy Elisabeth, který mi tam neskutečně chyběl (ne nestačí mi že má tmavé vlasy a je ošklivá). Další věc, u které jsem se několikrát pozastavila bylo to, že jsem ve většině knihy byla zmatená co a kde se děje.
Pořád u mě ale převládají pozitiva např...... nechápu, jak to autorka dokázala, ale Píseň zimy je první kniha, u které jsem vůbec netušila jak to bude dál. Stejně jako když nevím, co se bude dít následujícího dne. Zamiluju se? Zlomím si nohu? Zemřu?
Většinou u kniha s otevřenějším koncem očekávám druhý díl. Tentokrát ho ale není potřeba (i když bych se nebránila a koupila si ho kdyby vyšel 😆).
Hlavní postavu Elizabeth jsem si oblíbila, protože mi hrozně připomíná samu sebe (má dva sourozence, kteří jsou středem pozornosti ale i tak je miluje a udělala by pro ně všechno na světě nebo miluje hudbu, bez které by to už nebyla ona). Král skřetů takový tip "člověka", kterého jsem si hned zamilovala 💙.
Tedy až na tu zmatenost a chybějící popis postav se mi tahle kniha opravdu moc líbila.
Knížce dávám 5🌟/5🌟
Autorka: S. Jae Jonesová
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 389
Anotace: Liesl celé své dětství poslouchala krásné a tajemné příběhy o Králi skřetů, který vládne podzemí, o Králi duchů, který ji inspiroval ke skládání hudby. Když ale Liesl vyrostla, musela své sny o králi a skládání hudby nechat stranou a věnovat se praktičtějším věcem. Avšak když zmizí její sestra Käthe, jen Liesl ví, že ji odnesli skřeti, a vydává se do podzemní říše, aby ji zachránila a přivedla zpět. Pokud se má Käthe vrátit, musí se pro ni Liesl obětovat. Bez smrti se nemůže svět znovu zrodit, a tak Liesl nabídne králi svou ruku.
Píseň zimy je krásná, boží a dokonalá kniha. Avšak všichni/všechno má své chyby a u téhle knihy to je, nebo spíše není popis nejen hlavní postavy Elisabeth, který mi tam neskutečně chyběl (ne nestačí mi že má tmavé vlasy a je ošklivá). Další věc, u které jsem se několikrát pozastavila bylo to, že jsem ve většině knihy byla zmatená co a kde se děje.
Pořád u mě ale převládají pozitiva např...... nechápu, jak to autorka dokázala, ale Píseň zimy je první kniha, u které jsem vůbec netušila jak to bude dál. Stejně jako když nevím, co se bude dít následujícího dne. Zamiluju se? Zlomím si nohu? Zemřu?
Většinou u kniha s otevřenějším koncem očekávám druhý díl. Tentokrát ho ale není potřeba (i když bych se nebránila a koupila si ho kdyby vyšel 😆).
Hlavní postavu Elizabeth jsem si oblíbila, protože mi hrozně připomíná samu sebe (má dva sourozence, kteří jsou středem pozornosti ale i tak je miluje a udělala by pro ně všechno na světě nebo miluje hudbu, bez které by to už nebyla ona). Král skřetů takový tip "člověka", kterého jsem si hned zamilovala 💙.
Tedy až na tu zmatenost a chybějící popis postav se mi tahle kniha opravdu moc líbila.
Knížce dávám 5🌟/5🌟
F.
Komentáře
Okomentovat