Skleněný trůn | RECENZE

Název: Skleněný trůn
Autorka: Sarah J. Maas
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 387
Anotace: V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaene byla od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ale udělala chybu. Nechala se chytit. Korunní princ jí nabídne poslední šanci: Svobodu výměnou za velkou oběť. Musí ho reprezentovat v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, těch nejlepších vrahů a zlodějů z celé země. Bude to boj na život a na smrt. Pokud zvítězí, bude volná. Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaeně teď o svůj život bojuje nejen s nimi, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí. 

Na tuhle knihu jsem narazila, když jsem se koukala, jestli autorka vydala ještě něco kromě Dvora trnů a růží. Tak jsem si ji půjčila v knihovně a zamilovala se do ní.

  Knížka má taky pěknou obálku (ale ne tak jako některá její pokračování).
 Ve srovnání s Dvorem trnů a růží je tohle o mnohem krvavější a taky trochu děsivější kniha. 
  Celeanu jsem si hned zamilovala, Dorian je pro mě menší zlatíčko a Chaola jsem od prvního okamžiku neměla ráda a jak kniha a celá série pokračovala, tak jsem ho začala nenávidět
  Našlo se tu pár okamžiků, u kterých jsem se fakt bála, u jednoho mi dokonce ukápla slza (ale fakt jen jedna) nebo jsem se chechtala na celé kolo (pokud si dobře vzpomínám).
  Celeana vlastně řeší takovou "záhadu" a já jsem do konce knihy, kdy vyšlo najevo kdo a jak jen slepě tápala ve tmě a vůbec by mě nenapadlo tohle řešení.
  Celeana je svím způsobem záporák a když jsem tuhle knihu četla poprvé, byla to pro mě novinka, protože do té doby jsem četla jen o ukňournaných princezničkách, co nic neví a najednou maj kouzelnou moc a bla bla bla. No, takže to bylo super, konečně jsem narazila na nějakou fakt badass dívčí postavu. 


Knížce dávám 5🌟/5🌟


F.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dvůr mlhy a hněvu | RECENZE

Píseň zimy | RECENZE

Madison Winslentová: svět v planetě | RECENZE